Jak to vlastně bylo?

Z vyprávění a bohatých zápisků pana ing. Antonína Zaňky (1923-1993), bývalého předsedy JZD a aktivního činovníka mnoha organizací a spolků v obci, TJ Sokol nevyjímaje, který se nemalou měrou zasadil o rozkvět naší vesnice ve směru hospodářském, společenském, sportovním a kulturním, jsem sestavil tento příspěvek, jež je nahlédnutím do bohaté historie Sokola v Ličně.

Vznik a druhá světová válka

Tělocvičná jednota Sokol byla založena v roce 1919. Prvními průkopníky a zakladateli byli: Rudolf Duben, Rudolf Chaloupka, Bedřich Duben, Josef Vanický, Jan Krystuf, Jan Pavlík, Jan Adámek, Jan Plašil, Václav Michera, Standa Michera, Antonín Zaňka, Ludvík Novák, Marie Vondráčková, Marie Micherová, Alois Mrázek, Jan Hartman, Karel Knirsch, Josef Jehlička, Oldřich Dostál, Augustin Matějka, František Šimerda. Prvním starostou byl zvolený pan Vanický, dalšími starosty obce sokolské byli: Jan Krystuf, Rudolf Chaloupka, který zastával funkci až do roku 1940, kdy byla naše vlast obsazena Němci. Tím také byla německými okupanty zrušena činnost Sokola na celém území Čech a Moravy.

Po roce 1945

Po skončení války, se začala postupně činnost Sokola obnovovat. Avšak další vývoj a upevňování moci komunistické strany znamenalo opětovný útlum činnosti Sokola a jeho nahrazení novou organizací ČSTV. Protože ideály Sokola nemohla žádná moc změnit, pokračovala další generace za podpory starších, kteří myšlenky sokolské nezradili. Z těch mladších nutno připomenout Antonína Samka, Karla Koníka, Josefa Přibyla, Josefa Jehličku, Roberta Adámka, Viktora Rejmiše, Františka Plašila, Antonína Zaňku ml., Zdeňka Matějku. Z děvčat: Chaloupková Květa, Micherová Slávka, Matějková Zdeňka, Zaňková Marie a Olga, Plašilová Zdena, Hartmanová Anna, Malá Věra.

Cvičení a divadlo

Cvičení se provádělo na sále hostince u Mrázků. Cvičícími byli žáci, žákyně, dorostenci, dorostenky, muži i ženy. Zařízení bylo jednoduché – jedna hrazda, jedny bradla a jedna žíněnka. Dalším majetkem jednoty byly kulisy, opona a další propriety pro činnost divadla. Každý rok členové Sokola sehráli nějaké představení. Sehrány byly desítky divadel. Např. Maryša, Jánošík, Jízdní hlídka, Lucerna, Otec, Paličova dcera, Naši furianti a další.(Pan Zaňka vzpomínal na vyprávění svého otce, který hrál 29. 10. 1923 v divadelní hře Zvony. „Otec byl nervózní, ten den jsem se narodil a ten den se otrávila manželka hostinského pana Mrázka, paní Mrázková roz. Tůmová. Činnost Sokola, jak cvičení, tak i divadlo se u Mrázků provádělo až do r. 1935, kdy hostinský Mrázek jednotu Sokol vyhodil ze sálu ven. Tím se jednota ocitla pod šírým nebem bez střechy nad hlavou.

Cvičení u Micherů

Na jedné valné hromadě, která se konala v hostinci u Plašilů v r. 1935, bylo navrhnuto starostou panem Chaloupkem, aby se pokračovalo v činnosti Sokola. Hlavně však stále nebylo jasné, kde se bude provádět cvičení. Provizorní nabídku dal pan Michera, který postavil novou budovu – stáje pro dobytek s velkým půdním prostorem. Tam se tedy také pravidelně každé úterý a čtvrtek cvičilo. Cvičilo se až do doby, kdy se začalo uvažovat o výstavně nové Sokolovny na pozemku pana Potočka z Ostašovic, který pozemek o výměře asi 0,25 ha v Ličně za Stodůlkovými jednotě Sokol odprodal.

Výstavba Sokolovny

Etapa zahájení výstavby sokolovny se datuje do r. 1936. Začátky byly z důvodů nedostatků finančních prostředků velmi těžké. Za pomoci dárců financí i materiálu a s velikým nadšením členů byla stavba zahájena. Na finanční pomoci se nejvíce podíleli pan Chaloupka, pan Duben, pan Hirnšál (ředitel Eternitas Častolovice), pan Procházka (stavitel Častolovice), pan Krystuf a ostatní členové Sokola. Co se týče materiálové pomoci byli to: pan Kašpar cihly dopravil a i několik tisíc zadarmo. Dříví bylo sehnáno po majitelích lesů v Radostovicích, Ostačovicích i v Olešnici. Pro dopravu písku, kamene a ostatního materiálu potahy a vozy dali k dispozici pan Adámek, Michera, Krystuf a Zaňka. Nutno podotknou, že stavba se prováděla v době, kdy v republice byla největší krize z nadvýroby a nedostatku peněz. Pro zajímavost, v té době byly ceny: 1 kg vepřového za 5-6 Kč; 3-4 ks vajec za 1 Kč; 1 kg másla za 8-10 Kč; hovězí za 4 Kč; 1 l mléka za 0,50 Kč; 1 l smetany za 3-4 Kč; párek selat za 200-500 Kč.

Průběh stavby

Kámen se vozil z Olešnice od Tomšů dvakrát až třikrát denně. Pan Zaňka vzpomínal, jak také nakládal a vozil kámen s otcovými koňmi. Nakládaly se 2 m3 kamene. V Ličně na stanoveném místě při skládání nejvíce pomohly ženy. Mařka Vondráčková, Aninka Hartmanová, která v r. 1939 na tuberkulózu zemřela, Emílie Nováková a další. Také vzpomínal, jak byli terčem ironických připomínek ze strany Mrázkových, když s materiálem míjeli jejich hospodu. Stavbu vyprojektoval a řídil stavitel p. Procházka z Častolovic a dokončena byla v r. 1938. Sokolovna měla sál o rozměrech 9x12 m s předsíní, ženské a mužské záchody, střechu sedlovou pokrytou eternitem. Veškerá okna a dveře byly zhotoveny v truhlárně pana Kulhavého a p. Duška v Ličně. Veřejností uznávaným byl pan poštmistr Novák, který za pomoci kováře Ladislava Červinka zhotovil kostru pro symbol Sokola, jež byl pak z betonové směsi vyroben ve velikosti 1,5x1 m a připevněn na betonový podstavec v průčelí do štítu Sokolovny. Když nás okupovali Němci byla tato plastika Sokola sundána a schována na zahradě u domku pí. Brandové (čp. 70). Je tam snad dodnes, žádný už se neodvážil po přejmenování Sokola na ČSTV plastiku znovu připevnit.

Cvičení a kultura

V Ličně se též při hudbě cvičilo na sadech Jehličkových a Micherových ve všech kategoriích za účasti ostatních jednot z celého okresu. Tato společná veřejná cvičení byla přípravou na sokolské slety, které byly svátkem všech Sokolů. Slety se konaly vždy v Praze. Z naší sokolské jednoty se jezdilo s alegorickými vozy taženými koňmi stejně jako do Rychnova n. Kn., tak i do Chlen, Častolovic i jiných míst okresu v počtu 20-30 cvičenců. Obyčejně s námi jezdili p. starosta Chaloupka, Jan Hartman, Josef Jehlička i někteří rodiče. Největším mecenášem pro nás byl pan Chaloupka, který nám všem koupil jídlo, pití, zmrzlinu. Pro nás to byl vždy velký zážitek, vzpomínal pan Zaňka. V červenci 1938 na sletě v Praze cvičili za muže Josef Jehlička, Karel Koráb, Eduard Hlaváček, Antonín Samek. Za dorostence František Plašil, Miroslav Potoček, Antonín Zaňka. Další kulturní činností Sokola bylo pořádání sokolských plesů. Konaly se každým rokem vždy ve 2. polovině února až do r. 1942, kdy byl spáchán atentát na Heidricha. Pak byla veškerá činnost Sokola zakázána. Před posledním plesem po popisovaných událostech, byl gestapem zatčen František Hroch (nar. 29.12.1920), student gymnázia v Rychnově a náčelník zdejšího Sokola. Všichni jsme o něho měli strach a nálada před plesem nebyla žádná. Už se rozhodovalo, že ples nebude. Pak se nám všem splnil velký sen a vidíme propuštěného Fandu, dva dny před plesem, kráčet od kostela ke Korábom, kde bydlel. Vzpomínal pan Zaňka.

Sokol

Česká tělovýchovná organizace byla založena M. Tyršem a J. Fügnerem. Základní organizací byla Tělocvičná jednota pražská (1864 přejmenovaná na Sokol pražský), po jejímž vzoru se ustanovovaly sokolské jednoty. V 80. letech 19. století se sdružily podle krajů do žup. V roce 1889 byla vytvořena ČOS (česká obec sokolská), sdružující všechny jednoty v Čechách a 1892 Moravskoslezská obec sokolská, jež 1904 splynula s ČOS. Od roku 1882 pořádala veřejná vystoupení - slety. Kromě tělovýchovy organizovala i osvětovou činnost a vlasteneckou a brannou výchovu. Za 1. i 2. války se obec aktivně účastnila odboje. V roce 1952 byla zrušena a Sokol se stal součástí ČSTV. První pokus činnosti byl v letech 1968 - 69. Plně obnovena byla až po roce 1989. (Ottova všeobecná encyklopedie A-L, 2003, ISBN 80-7181-938, str. 230)